Březen 2013

10.3.

10. března 2013 v 21:03 | T. |  Den za dnem
Snídaně: spala jsem
Svačina: spala jsem
Oběd: polívka
Svačina: bageta se šunkou, krémová trubička (nemohla jsem odolat)
Večeře: rohlík se šunkou

pohyb: bohužel žádný, jsem nemocná
pití: voda
ostatní: antibiotika, léky na krk atd.

deprese

8. března 2013 v 21:44 | T. |  Other
haha.
deprese.
haha.
vy tomu říkáte deprese? já tomu říkám můj život.
protože deprese je ... moje já.
já jsem deprese.
pohltila mě.

Chci být zase skinny bitch.

7. března 2013 v 19:37 | T. |  Other
No... samozřejmě že jsem tu od června nebyla. Změnilo se toho hodně. Jsem zase jiný člověk. Ale uvnitř mě je pořád ta malá holka s depresí, která chce být dokonalá a hubená.
Jasně, klasicky jsem přes zimu zas nabrala.
70.
Hnusné číslo.
Teda na mě vypadá skoro stejně jako předtím, ale to se změní.
Tentokrát to totiž dokážu.
Ach a už jsme zas u téhle věty.
To samé jsem si říkala v červu. Byla jsem přesvědčená že to zvládnu. Ale pak začly prázdniny a já myslela na jiný věci, a pak jsem šla do prváku na Sš a to už jsem úplně zapoměla na tohle všechno.
Ale jak je o mě známo, ve chvíli kdy upadnu do deprese, chci zase začít hubnout.
Je to proto, že mám v duši prázdnotu a tohle se mi usadí v mozku a naplňuje mě to. Je to jak nestvůra, která mě láká, i když vím že je špatná. Je to jak řezání. Zbavuje mě to té prázdnoty a naplňuje, ale je to celé jen iluze, protože ve skutečnosti mě to vůbec nenaplní, ale jen mě to víc ničí, ale to mě nezajímá. Protože to chci.
Já poznám rozdíl mezi dobrým a zlým, a co je vnitřní a vnější zlo, a když mi vnitřní zlo pomáhá se zahnáním toho vnějšího... to přece chci.
Takže jsem zpátky.
Zima skoro skončila.
Ale skinny bitch nikdy.
Ona se nikdy nevzdá.
Ona se bude ničit až do úplného konce.
T.